Čelíme několik krizím, krize biodiverzity je ale pouze druhou stranou mince klimatické krize, je její součástí, jejím důsledkem. World Wildlife Fund a Zoological Society of London vydaly po dvou letech další report o stavu biodiverzity na planetě Zemi.
Pokud se nepodaří zmírnit oteplení klimatu na 1,5 °C, stane se klimatická změna v příštích desetiletích dominantní příčinou redukce biologické rozmanitosti. Již při aktuálním zvýšení (o 1,2 °C oproti preprůmyslové éře) lze pozorovat hromadné úhyny a vymírání celých druhů, s každým dalším stupněm oteplení se ztráty ještě zvýší. Mezi lety 1970 a 2018 došlo průměrně k poklesu abundance (počtu jedinců téhož druhu) na celém světě o 69 %, z toho nejvíce v Latinské americe – o 94 %. Celosvětově nejvíc organismů ubylo ve sladkých vodách, a to 83 %. U žraloků došlo ke snížení abundance za posledních 50 let o 71 %. Vyhynutí aktuálně hrozí milionu rostlin a živočichů, zmizelo už 1-2,5 % ptáků, savců, obojživelníků, plazů a ryb. Snížila se početnost populací a genetická rozmanitost, druhy ztrácejí klimaticky podmínění stanoviště. Ne všechny druhy změnou klimatu trpí, některé druhy této situace dokážou využít a jejich činností např. masově odumírají stromy v Severní Americe a Evropě. Podobným způsobem se šíří i organismy, které způsobují nemoci živočichů i lidí.
Ve zprávě se sledují úbytky biodiverzity prostřednictvím indexu živé planety. Ten sleduje početnost populací savců, ptáků, ryb, plazů a obojživelníků po celém světě (v roce 2020 to bylo 21 000 druhů, v roce 2022 je to 32 000 druhů). Trendy vznikající zpracováním těchto dat jsou důležité, protože poskytují informace o změnách v ekosystému. Poklesy početnosti jsou v podstatě indikátory včasného varování.
Důsledkem pomalé reakce na klimatickou změnu může vzniknout tzv. pozitivní klimatická zpětná vazba, což znamená, že se spustí procesy, které samy o sobě časem způsobují další oteplování. Zvýšený výskyt požárů, odumírání stromů v důsledku sucha a výskytu hmyzu, vysychání rašelinišť a tání permafrostu uvolňuje více CO2, protože se rozkládá odumřelý rostlinný materiál. Systémy, které fungovaly jako zásobníky uhlíku, se mění v jeho zdroje.
Pro biodiverzitu neexistuje plán podobný Pařížské dohodě, ve které je jasně uveden cíl nulových emisí skleníkových plynů do roku 2050. V biologické rozmanitosti ale nestačí „dosáhnout nulového stavu“, tzn. pouze zastavit úbytek, zde musí nastoupit obnova – do roku 2030 potřebujeme přírodu pozitivní. Pozitivní znamená, že na konci desetiletí budeme mít více přírody, než jsme měli v roce 2020.
Alespoň v jednom regionu Švýcarska se tento trend podařilo zvrátit, a to pro ohrožené žáby, ropuchy a mloky. Po vyhloubení několika stovek nádrží v kantonu Aargau se jim podařilo více než zdvojnásobit počet žab v nich žijících. Celá akce trvala přes 20 let, z osmi ohrožených druhů se 52 % zvýšil počet populací, u 32 % se počet populací stabilizoval.
