Hnací síly měnící krajinu na ni nahlížejí jako na jednotlivé části, a to jako například území obce nebo zemědělské plochy. Stát by měl být tím, kdo by se postaral o koordinaci všech částí a díval se na krajinu jako na hodnotné prostředí, které je třeba nejen chránit, ale i plánovat. V roce 2002 byla v České republice přijata Úmluva Rady Evropy o krajině, která ČR zavázala k ochraně a plánování krajiny, ale v praxi se to dosud neprojevilo. Klára Salzmann navrhuje, aby koordinaci a politiku krajiny vedlo ministerstvo životního prostředí. Definice krajinné kostry by určila infrastrukturu potřebnou k tomu, aby krajina fungovala a poskytovala ekosystémové služby, kterou by zemědělci naplnili.