Poslední den srpna je termínem, kdy nektarodárné úhory podporující hmyz musí zemědělci posekat, zmulčovat nebo spást. Nastavení současné legislativy se tak jeví být ve zjevném kontrastu s deklarovanou podporou biodiverzity. Na problém nedávno upozornili zemědělci sdružení v Asociaci soukromého zemědělství ČR a ministra zemědělství požádali o prodloužení zmíněného termínu o dva měsíce.
Jak se na nastavená pravidla dívají specialisté-entomologové, kteří se výzkumu hmyzu v zemědělské krajině intenzivně věnují?
Entomolog a ekolog Michal Knapp (katedra ekologie FŽP ČZU v Praze):
„Speciálně u dočasného biotopu, jakým je úhor, by prodloužení termínu mělo smysl, a to nejlépe rovnou do následujícího jara. Existují dokonce vědecké studie, které říkají, že radikální zásah (např. orba či mulčování) pozdě na podzim v biotopu, jako jsou třeba biopásy, může být ekologickou pastí. Pro hmyz atraktivní porost do sebe před zimou z okolní orné půdy přiláká zvířata, která jsou pak zásahem zahubena a jejich zimoviště znehodnoceno. Proto si dokážu představit i variantu, kdy u jednoročního úhoru se porost vůbec nesklízí a nechá se přes zimu až do jara dalšího roku, kdy ho zapravím do půdy, což by ovšem vyžadovalo navazovat pěstováním jařiny. Taková místa pro zimování živočichů či krmení ptactva přes zimu mohou být v zemědělské krajině velmi cenná.“
Entomolog a včelař Martin Štrobl (katedra ekologie FŽP ČZU v Praze):
„Hodně záleží i na termínu výsevu a vegetačního složení daného nektarodárného úhoru. Obecně je nejlepší porost sklidit, tzn. nemulčovat ho, a když už ho mulčovat, tak až ve stařině, tedy po odkvětu. Ale stávající nastavení znamená, že zemědělci budou často nuceni tyto úhory spíše mulčovat. V praxi dost často pravděpodobně i v době kvetu podle toho, jak jim to půdně-klimatické podmínky a jejich kapacita při nutnosti plnění produkčních polních pracích dovolí. Za mne bych tedy termíny posunul s možností zásahu do 31.10. s doporučením mulčování až ve stařině.
Naopak podmínka, že se úhor jako „neprodukční plocha“ nesmí sklízet do 15. 8., ale lze ho místo toho kdykoliv od 1. 6. zmulčovat (a mít pro dotaci odškrtnutý úkon), je z pohledu podpory nejen biodiverzity hmyzu nesmyslná, protože se vše živé včetně opylovačů rozšrotuje. To už je mnohem lepší pro biodiverzitu porost posekat žací lištou a sklidit ho klidně i v době květu v červnu, než jej v tu samou dobu zmulčovat. Ideální řešení pro biodiverzitu, v případě možnosti kontinuity umístění nektarodárného úhoru na daném místě, by bylo protažení existence úhoru až do jara dalšího roku. To ale může být komplikováno nejen osevními postupy ale i administrativními překážkami. Nezbývá než doufat, že všechny zúčastněné strany včetně MZe a SZIF budou mít snahu hledat kompromisní řešení takových problémů.“
Z výše uvedeného vyjádření vědců vyplývá, že současné nastavené není dobré. Pevné nastavení termínů bývá v zemědělské praxi často problémem i v jiných ohledech, ne jen u úhorů. Termíny jsou zřejmě z pohledu kontrol nutné, ale měli by být stanoveny smysluplně a jen tam, kde jsou opravdu nutné. Přírodní procesy, a to nejen v období klimatické změny, termíny neznají, pokud tedy neumožníme určitou míru flexibility, budou i dobře zamýšlená opatření často kontraproduktivní. U nektarodárných úhorů a biopásů doporučujeme odložení jejich likvidace na nejzazší možný termín, nejlépe do jara příštího roku.
