Agrolesnictví není novinka, která by vznikla sporadicky s vymýšlením adaptačních opatření na změnu klimatu. Naopak, je tu s námi od neolitu (mladší doby kamenné). Jedná se o souběžné pěstování dřevin a využívání půdy pro zemědělství. V České krajině se v dnešní době vyskytují fragmenty dřevinné vegetace, a to jako meze se dřevinami, na které byla zaměřena studie Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, konkrétně Výzkumného ústavu Opočno. Cílem studie bylo vyhodnocení vlivu převážně listnatých opadavých pásů dřevin na produkci sklízeného sena a zároveň na vlastnosti stanoviště před první a druhou senosečí během vegetační doby. Stromové pásy totiž nabízejí mnoho ekonomických, ekologických a sociálních benefitů. Mezi významné dopady, které má agrolesnictví na životní prostředí, lze zařadit sekvestraci uhlíku v biomase dřevin, funkci půdoochrannou a vodoochranou. Umožňují rovněž odpovědět na zvýšenou poptávku po dřevu. Mechanizovanému zemědělství tak, jak je aktuálně v ČR nastavené, tyto systémy nemohou konkurovat, ale opětovné zavedení agrolesnických systémů v klimatickém pásu má význam právě v souběhu produkčních a environmentálních funkcí krajiny. Menší farmáři vnímají environmentální benefity stromů a také návrhy týkající se nové zemědělské politiky počítají s dotacemi na podporu agrolesnictví.
